Eva a Pája

Služby Andrejky jsem si vyhledala na stránkách Mamily, vybrala jsem si ji, ačkoli to máme dost daleko, ale jednoznačně mě přesvědčily hvězdičky za vzdělání v oboru laktačního poradenství. A nemohla jsem udělat lépe. Porod mého třetího syna byl krásný, dle mých přání a kojení zpočátku bylo alespoň dle mého laického pohledu dobré. Po šestinedělí se ale začalo něco kazit. Neznala jsem úplně pravidla neustálého kontaktu kůže na kůži, snažila jsem se i s malým miminkem stíhat vše doma a tak jsem nevědomky dospěla ke kojení s časovými intervaly. Do toho se zhoršilo přisátí a problém byl na světě. Andrea nás přivítala s mým malým synem u sebe doma, celou dobu jsem se cítila velice příjemně a syn se jakoby uklidnil a při trénování správné techniky přisátí se kojil vydatně, až z tvrdě usnul, což jsem dříve neznala. Po druhé návštěvě jsme bohužel musely zhodnotit, že nás trápí i krátká uzdička, a tak jsme se synem podstoupili ve Svitavách její střižení. Vše se zlepšilo, rady a doporučení Andrejky jsem dodržovala, se synem jsme trávili hodně času kontaktem kůže na kůži, brala jsem také bylinky. Ty jsem se však asi po měsíci rozhodla sama na vlastní pěst postupně vysadit, což pravděpodobně způsobilo veliký bojkot kojení. Ten však přicházel velmi pomalu a zákeřně, nejdříve ve dne, po dalším měsíci se syn už nechtěl kojit ani v noci. Andrejku jsem ale až do té chvíle nechtěla otravovat, dnes vím, že kdybych reagovala včas, nemuseli jsme následně zažívat tak těžké období, jakým bojkot byl. Byly to dny, týdny… . Tři měsíce, kdy jsem každý den probrečela. Nechtěla jsem se ale smířit s tím, že syna kojit nebudu, protože se mi to nepodařilo ani u prvních dvou dětí. Andrejka mi byla velkou oporou, udržovala se mnou neustále kontakt, byla stále pozitivní, měla spoustu rad, jak boj s bojkotem vést, radila mi i o víkendu, po večerech, při mých emočních pádech a nikdy mě nenechala padnout, za což jsem jí vděčná dodnes (nyní má syn již rok a půl a je to velký savec). Tři měsíce bojkotu nás velmi trápily, z toho tři týdny se syn (měl 5 měsíců, když to bylo nejhorší) nechtěl kojit vůbec. Tři týdny jsem mléko pouze odsávala, krmila syna co hodinu vysokokalorickými příkrmy a mléko mu dávala lžičkou. Cévku po prsu téměř odmítal. Ale nepřestali jsme bojovat. Andrejka mne seznámila s dalšími ženami, které si prošly podobnými strastmi, které mi byly oporou, jiná mě naučila bylinky kapslovat a díky tomu jsem vše zvládla i finančně. Tuto metodu jsem pak mohla dál sdílet s dalšími ženami, kterým to také pomohlo. Syn naštěstí nehubnul, přibýval na váze i přes ta všechna úskalí. Nejdůležitější však bylo, že jsme se naučili spolu kojení vnímat jako příjemnou, laskavou a klidnou cestu k vzájemnému poznávání a hodně nás to stmelilo. Až když jsem se naučila respektovat svůj vnitřní klid, který syn potřeboval s největší pravděpodobností cítit, se začalo vše pomalinku obracet k, lepšímu. Andrejky tipy, jak kojení synovi zpříjemnit, byly rozsáhlé, střídala jsem je a hledala cesty, jak se mu u prsa bude líbit co nejvíce, aby k němu zase získal důvěru. Tak jako jsem začala věřit sobě, tak můj malý chlapeček začal věřit nám a po třech měsících bojkotu se začal pomalinku zase kojit, nejdříve v noci, pak přes den na spánky a uspání, nakonec před prvním rokem přišel i sám a o kojení si začal vědomě říkat. Jsem velice šťastná, že jsme to spolu nevzdali. Musím říct, že to nebylo snadné, bylo to dlouhé, plné potu a slz, ale věděla jsem, že díky podpory naší laktační poradkyně a všem okolo se to jednou zlomit musí. Dodnes jsme s Andrejkou v kontaktu a vím, že kdyby nás opět potkala na naší cestě kojením nějaká nástraha, společně ji zase překonáme. Ať už to bude můj nástup do zaměstnání a tím několikahodinové odloučení od syna (tak, aby tento čas bez kojení zvládl), nebo snad jednou krásný a přirozený samoodstav, protože díky Andrejce máme naději, že jej skutečně zažijeme. Ještě jednou moc děkujeme, bez Andrejky by nebylo tolik stovek hodin a dní lásky, vzájemné blízkosti, krásného společného spaní a především synovy jistoty, že jsem tu pro něj a mám pro něj ten nejpřirozenější způsob, jak mu dát pocit jistoty a bezpečí – tedy kojení.