Příběhy

Toto je místo pro Vaše příběhy o kojení. Pro povzbuzení a podporu jiných žen, o tom, že přípravy na kojení mají smysl, a že na problémy tu nejste sama, a máte se na koho obrátit. A že největší podporu může poskytnout mamince rodina a okolí, ale i ženy naladěné na "Stejnou kojící vlnu".

Budu také ráda, když mi vyplníte Dotazník zpětné vazby.

Napsat příběh

  • jestli jste byla u mě na předporodní přípravě, a následně na kontrolním poradenství
  • jestli jsem byla u vás (nebo vy u mě) na poradenství při problémech s kojením
  • jestli vám moje služby-příprava či poradenství změnili kojení
  • jaký jste měli názor na kojení před porodem a dnes
  • odkud jste se o mně dověděla
  • pokud by jste chtěla, je možnost vložit fotografii
  • jestli by jste mě doporučila třeba dalším ženám
  • kdo vás v kojení podporoval
  • jestli jste kojili po mé pomoci a jak dlouho
  • a vše, co vás napadne, co považujete za důležité.
Vaše jméno, které bude zveřejněno. Pokud nenapíšete celé jméno, tak ho prosím napište do soukromé zprávy.
(e-mail nebudu zveřejňovat)
(zprávu nebudu zveřejňovat)
Martina S.

Náš příběh začal zhruba v červenci 2020, kdy byli mé dceři 4 měsíce.
Zpětně bych řekla, že vše začalo už tím, když jsem si v těhotenství NESHÁNĚLA aktivně informace o tom, jak pečovat o miminko. Byla jsem jedna z těch maminek, které věřily, že se v porodnici/ od pediatra dozvědí, jak kojit, jak uspávat, co miminko potřebuje a co mu naopak škodí. Bohužel, nedočkala jsem se. Rodila jsem v porodnici a porod jsem měla naštěstí pěkný. Teď samozřejmě vidím věci, které se dali udělat mnohem lépe, ale ze všech těch porodních příběhů, které čtu, jsme z toho obě vyvázly bez zranění. Ikdyž...
Dcera se na sále nechtěla přisát. Mladší sestřička ji zkoušela asi dvě minuty štelovat k prsu, ale nic. A tak došla pro klobouček. Bylo to pro mne trochu zklamání, připadala jsem si lehce nemožná, když nedokážu ze svých prsou nakojit vlastní dítě. No nic, přijala jsem to jako nutnost k tomu, abych mohla kojit, což jsem hrozně chtěla. A s kloboučky to opravdu šlo. Překousla, nebo spíš několik měsíců překousávala, jsem tu bolest bradavek pokaždé, když se dcera přisávala. Doma mi pak kolikrát tekly slzy a kroutily se palce u nohou, jak to štípalo a pálilo. Brala jsem to ale jako cestu, jako něco, co je potřeba zpočátku přežít a pak už to bude lepší.
Stále jsem ale měla pochybnosti, zda se dcera dobře kojí. Byla více plačtivá, neodložitelná (teď už vím, že byla naprosto normální miminko). A tak jsem googlila a googlila, čím by to mohlo být a jak s tím "zatočit", protože jsem si myslela, že je nějaká pokažená. Z okolí jsem totiž nabyla dojmu, že ostatní miminka pěkně spinkají v kočárku (u nás byl kočárek použit asi 5x), vyhrají si pod hrazdičkou, zatímco co maminka se v klidu nasnídá a uvaří, v podstatě nic nevyžadují. U nás to byl naprostý opak všeho.
Na internetu jsem se dočetla mnoho různých rad, většina mi byla proti srsti (nechat miminko vyplakat, dávkovat mu pozornost, dát mu dudlík, nenosit, ať si nezvykne atd...). Zlom nastal v okamžiku, když jsem v zoufalství, kdy dcerka hodně plakala, nechtěla skoro spát a měla v plínce ošklivou stolici (u pediatra jsme byly, tam jsme dostali Biopron a vyslechly si, že miminka prostě pláčou, že je to normální), napsala na fb skupinu Kojení s ABMK dotaz, zda neví, co by to mohlo být. Jedna paní mi napsala, zda jsem nechala zkontrolovat kojení u LP a přímo mi jednu doporučila. Nenechala, ale byl to konečný impuls k tomu, abych to konečně udělala. LP u nás byla hned druhý den. Byla to moc příjemná návštěva, protože to byl snad první člověk, který rozumí péči o miminko a potvrdila mi, že pokud miminko kojím na požádání, nosím, spíme společně, že to vše dělám správně. Ulevilo se mi, byť jsem věděla, že máme ještě kus cesty před sebou. LP doporučila postupně odstranit kloboučky, které byly pravděpodobně příčinou snížené tvorby mléka, z čehož pak pramenily problémy se stolicí, spánkem a plačtivostí. Také jsem začala odsávat, aby se zvýšila tvorba mléka a dcerku jsem měla dokrmovat přes cévku na prsu. To se nám moc nedařilo, dcera cévku statečně odmítala. Na podporu tvorby MM jsem začala brát i bylinky. Velice nám pomohlo i to, že mi LP ukázala, jak kojit v šátku, ve svislé poloze a že se přitom mohu i pohupovat na gymnastickém míči, nebo klidně mýt nádobí. To byla vlastně hodně dlouho jediná poloha, jak se dcera dokázala jakž takž nakojit. Jako poslední byly zhodnoceny uzdičky, které byly kratší. Nejprve jsme měly ale zkusit všechny výše popsané kroky k podpoře tvorby MM a uzdičky jsme po vzájemné dohodě nechaly až jako poslední možnost. A tak začala naše cesta odsávání, pokusů o dokrm, nepřetržitého nošení, houpání. Vše se celkově zlepšilo. Dcera byla skoro pořád u mě, méně tedy plakala, kojila se mnohem častěji a já mohla občas i udělat něco doma, když byla v šátku. Do té doby jsme totiž proseděly 3/4 každého dne doma na gauči, protože jsme kojily. Byla doma, kdy jsme využily i dárcovské MM, protože já jsem nedokázala odsáváním svých prsou pokrýt potřeby mé dcerky. A věděla jsem, že nechci používat umělé mléko, to pro mě byla nejposlednější možnost z posledních. Sice mě zpočátku přišlo divné, že budu brát mateřské mléko jiné maminky, ale stále mi přišlo divnější, že bych dceři dávala UM. Přišlo by mi to jako selhání. Dárcovské mlíčko pro mě bylo takové poloviční selhání. Teď už to beru jako normální a bezvadnou věc, když to takto jde. Dříve, když jsem to slyšela poprvé, mi to zkrátka přišlo divné.
Po nějakém čase (cca čtvrt roce), kdy bylo znát zlepšení, ale stále jsem cítila, že to není ono, jsme se doma rozhodli, že dceři necháme uzdičky střihnout. Nejprve u jedné paní zubařky, která střihla pouze uzdičku podjazykovou. Bohužel žádné zlepšení nenastalo. A tak jsme se opět rozhodli, že zkusíme poslední možnost, dojet do Svitav za úžasným doktorem, který kojení podporuje, panem Bodó.
Pan doktor střihl obě uzdičky, bylo to rychlé a ihned jsem si dcerku dala na prso. Už tam byl cítit větší podtlak při sání a mnou projel pocit - to je ono, teď je to správně!
A taky, že ano. Ach ta naše ženská intuice, nedám na ní dopustit!
Od té doby došlo k opravdovému zlepšení. Byl to takový poslední dílek do skládačky, řekla bych. Jak dcera sála opravdu poctivě, vyprazdňovala prsa tak, jak měla, mléko se začalo tvořit více, podle potřeb. Pro mě zázrak a neskutečný pocit vítězství. Vyhrály jsme to!
Nyní budou dceři dva roky a stále kojíme podle toho, jak si řekne. Někdy cítím, že mám mléka víc, někdy méně. Vše si ale koriguje ona sama. Někdy se kojí víc, jindy méně a podle toho kolísá i tvorba. Já už ale věřím, že to vše funguje tak, jak má. Jsem pyšná na nás obě. Na sebe, že jsem se nenechala umlčet radami okolí, že je normální, když miminko pláče. Že jsem věřila své intuici, která mi našeptávala, že mám hledat dál a takhle to nechci. A na svou dceru za to, že to se mnou nevzdala a kojí se dodnes, byť přiznávám, že to se mnou vždycky jednoduché rozhodně není. V neposlední řadě jsem pyšná na svého manžela, který nás podporoval, jak to šlo a odolával, společně s námi, všem nedobrým radám, které se na nás sypaly.
Dnes, když bych byla znovu těhotná, bych si v první řadě zakoupila kurz předporodní přípravy a přípravy na kojení. Žádné postýlky, zavinovačky, dudlíky, lahvičky, peřinky! Informace o tom, jak s láskou pečovat o miminko jsou to, co těhotná žena a její miminko opravdu potřebuje. Nic víc. Děkuji za práci laktačních poradkyní z Mamily, díky jedné z nich kojím a pečuji o svou dceru kontaktně, s láskou a bezpečím mé náruče ❤️

únor 2022
Tereza

Zdravím všechny maminky i ostatní.

Ráda bych se a vámi podělila o náš příběh, který začal až po narození naší holčičky... Schválně píši AŽ... protože předtím jsem nevěděla, že bych se na příchod dítěte měla nějak zvlášť připravovat, více informovat a podobně. Myslela jsem, že vše přijde přirozeně samo. Ano, ono by to přišlo, kdyby i vše kolem nás bylo "přirozené". Jenže dnešní doba spíš napomáhá k tomu opaku... Chci tím říci, že předporodní příprava je určitě velmi důležitá a neměla by se podceňovat. Kéž bych to věděla dříve...
Naše holčička se narodila vyvolávaným porodem, který trval opravdu dlouho. Vážila okolo 2400 g. Bohužel hned po porodu proběhla separace místo bondingu a to vše včetně mojí nevědomosti vedlo k tomu, že se žádné vytoužené kojení nekonalo a dcerka musela dostat mléko umělé...
Až po příjezdu domů z porodnice se konečně mléko spustilo, ale nastaly další problémy. Nevěděla jsem, jak si miminko správně přiložit, jak často kojit, jak uspávat, jak si poradit s tím, že má holčička zkrácenou podjazykovou uzdičku a spoustu dalších důležitých věcí.
Naštěstí nám s tímto vším pomohla skvělá laktační poradkyně - A. Nedvědová... Ukázala nám jiný pohled nejen na kojení, ale i na celé mateřství a rodičovství. Zodpověděla všechny naše otázky, v dalších návštěvách i ukázala jak na nošení dětí a kojení v nosítku.
Díky tomu všemu si nadále užíváme společné chvíle i kojení s naší teď už 9ti měsíční holčičkou.
Ještě jednou velké DÍKY.

leden 2022
Michaela P.

Před porodem jsem si hledala různé informace o tom jak pečovat o miminko, jak s ním manipulovat. Zúčastnila jsem se i pár online kurzů, tak abych se cítila ,,připravená,,. Vůbec mi ale nepřišlo na mysl zjišťovat si něco víc o kojení a správném přisátí. Brala jsem to jako automatickou věc, že to půjde bez problémů.
Ale velice jsem se spletla. Po porodu císařským řezem se první přisátí nepodařilo. Pak jsem miminko několik hodin neviděla a ani druhé a třetí přisátí nevyšlo. Načež přišla sestra, která se mě zeptala, zda se mi už někdo podíval na prsa a že přinese kloboučky, pokud s tím souhlasím. Věděla jsem, že to není správná cesta, ale byla jsem tak zoufalá. Takže jsem kojila s kloboučky, ale po návratu domů jsem se jich chtěla zbavit. Hledala jsem různé informace, rodina se mě stále ptala, jestli už kojím normálně, což bylo dost frustrující. Až mi kamarádka dala kontakt na Vás. Hned jsme si domluvily schůzku a proběhlo jich myslím pět. Jedna u nás doma a ostatní u Vás. Naučila jste mě, jak si miminko přiložit, jak mu pomoct s přisátím, jak krmit z pohárku a cévkou a šátkovat. Postupně se kojení zlepšovalo, až se miminko naučilo pít bez kloboučku a já jsem je slavnostně vyhodila do koše. Chvíli to trvalo. Jednou nám to šlo a další kojení byla katastrofa, kdy jsem se slzama hledala kloboučky, aby miminko neplakalo. Vždy jste mi ale dodala energii a motivaci. A to bylo asi to nejvíc co jsem mohla dostat. Od té doby se cítím tak nějak sebejistější, víc si věřím. Kojím už 8 měsíců, své miminko nevozím jen v kočarku ale často jej nosím. Spíme spolu v jedné posteli a já si vše užívám a hlavně stojím si za tím.
Všem maminkám a miminkům, které mají nějaké potíže s kojením doporučuji návštěvu u Vás. Najdete tu nejen rady a pomoc, ale hlavně neuvěřitelnou trpělivost a podporu.

leden 2022
Jana

Naší Julče už jsou dva a půl roku a stále kojím ? Na začátku se nepřisávala, a když se přisála, usnula. Kojila jsem skoro pořád, spala přerušovaně 4 hodiny, dokrmovala cévkou přes prst (jinak mi to nešlo), zobala bylinky. Tříměsíční maraton, kdy bych to bez božího manžela a podpory paní Andrejka nedala. Zvládli jsme to, jde to! Ale byla to obrovská dřina.

leden 2022
Janča

Paní Andreu jsem kontaktovala po týdnu doma se synem. Je to moje první miminko, a myslela jsem že kojení je automatické věc. Bohužel, v porodnici se syn nechtěl přisát, usinal u kojení. Zkoušela jsem kloboučky až jsem skončila u odsávačky. Tu jsem si také koupila domů a z porodnice jsme se vrátili s kloboučky a odsávačkou. U paní Andrey se mi syn jentak, ani nevím jak, přisál na první dobrou ukázkově. Andrea mě ještě upravila techniku. Od té doby kojim přirozeně a bez problémů. Odsávačku i kloboučky mám schované ve skříni ? syn za měsíc přibral o 1300g. Snad jim tam příště nestrhne váhu ?

květen 2021
Hana C.

Služby paní Nedvědové jsem využila se svým druhorozeným synkem. První dceru jsem bez problému kojila dva a půl roku a syn od narození přibíral "luxusních" 350 g týdně - spal s námi v posteli, nosila jsem v šátku, dudlík jsem nikdy nepoužívala. Přesto jsme měli s kojením problém. Syn hodně zvracel a mlaskal, zjistila jsem, že mlaskat by při kojení neměl, a objednala se na laktační poradenství, to už se přibírání trochu zpomalovalo a já přestávala mít dost mléka. Paní Nedvědová nás navedla na problém s podjazykovou uzdičkou, který jsme následně vyřešili s panem doktorem Bodo v nemocnici ve Svitavách, který podjazykovou uzdičku synovi chirurgicky uvolnil (a zní to mnohem hůř, než jaké to bylo:-)). Paní Nedvědová následující den ještě zkontrolovala kojení po zákroku a doporučila bylinky k podpoře laktace. Ty jsem nakonec nevyužila, protože než otevřeli naši lékárnu, kojila jsem úplně bez problémů a kojím dodnes. Jsem moc ráda, že jsme s řešením problému neotáleli :-)

únor 2021
Radka P.

Můj příběh začal asi po dvou týdnech kojení, kdy jsem si myslela, že dělám vše správně a uplakané miminko hned neznamená, že má hlad.. Později jsem se dozvěděla, že asi opravdu plakala hlady. Přibírala mi asi 100g týdně a doktorka mi už cpala sunar. Nechtěla jsem se hned vzdávat a začala jsem shánět kojeneckou váhu, abych věděla, kolik si malá vypije. Ozvala se mi známá s radou, že mě to jen vystresuje a ať se na váhu vykašlu. Poslala mi kontakt na pí. Nedvědovou s tím, že jí taky pomohla s kojením. Uběhl asi týden a já se jí po další neúspěšné návštěvě u pediatričky konečně ozvala. Paní Andrea nás přivítala u sebe doma v ČK. Ukázala mi pár triků, jak poznat, jestli malá pije nebo mě jen používá jako dudlík. Co se týče dudlíku, tak ten jsme po první návštěvě odložily a už jsme se k němu nevrátily. Na její radu jsme koupily šátek a začaly jsme spolu spát i v posteli. Dneska je prckovi rok a pořád kojím, sice jen před spaním a v noci, ale i tak je to pro mě obrovský úspěch.
Všem, které mají problém s kojením vřele doporučuji. Jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.

leden 2020
Anna H.

Andrejka mi také pomohla a to hlavně její přeporodní konzultací.

Během těhotenství jsem zvažovala zda docházet na nějaký předporodní kurz, pořád jsem se nějak nemohla rozhoupat, tak jsem začla tím že jsem se vyptávala dopodrobna sestřenek a blízkých kamarádek jak probíhal porod u nich. S hrůzou jsem zjistila že žádná z nich nekojila moc dlouho, nebo nekojily vůbec. Uvědomila jsem si že o tom vůbec nic nevím a došlo mi že bych tomu měla věnovat pozornost. Bezdětný člověk si vše představuje trochu jinak :D (jednodušeji). Vyhledala jsem Andrejku a zeptala se jí zda mi k tomu něco řekne, to byla ta nejlepší věc co jsem mohla udělat. Andrejka mi věnovala nemálo času a vysvětlila i na videu ukázala co se děje krátce po narození miminka o čemž jsem neměla ani tušení, dále mi řekla důležité věci které se nesmí podcenit a taky mi dala jistotu že už z porodnice ji mohu zavolat o případnou pomoc. U nás to dopadlo bezvadně, měla jsem dobrý porod a díky informacím od Andrejky jsme s manželem prožili krásnou chvíli hned po narození miminka při prvním přiložením minka tělo na tělo. Kojení se mi v porodnici rozběhlo a tak po propuštění domů se u nás Andrejka stavila aby mi ještě poradila jak správně držet miminko a jak správně přikládat na kojení. I tak to nebylo jednoduché ale holčička nám přibývala na váze a měla se k světu. Nadále jsme s Andreou byly v kontaktu, radila mi v případě potřeby a také s nošením miminka v šátku a nosítku. Díky Andrejce kojím doteď a to je naší holčičce už 19 měsíců. Takže velké díky patří Andrejce a věřím že pomůže ještě spoustě maminkám.

Závěrem všem doporučuji předporodní konzultaci, může vám to ušetřit hodně zbytečných problémů a víc si můžete užívat miminka!

říjen 2019
Simona B.

Mám syna 2,5 roku,když jsme přijeli z porodnice domů,tak jsme měli kloboučky,zhruba po 6 týdnech začal syn hrozně plakat,pořád jsem nevěděla proč a on chudák plakal hlady,přestalo se mi tvořit mléko,ale jelikož jsem se kojení nemínila vzdát,vyhledala jsem pomoc laktační poradkyně Andrey,pomohla nám se zpět rozkojit,odbouraly jsme kloboučky a naučila mě kouzlu satkovani.Syna jsem kojila až do jeho samoodstavu.Po dvou letech jsem otěhotněla znovu a byla mi zjištěna těhotenská cukrovka,kde jsou pak různá rizika.Rozhodla jsem se tedy Andreu kontaktovat ohledně porodní přípravy,vše jsme probraly a díky přípravě proběhl porod bez problémů a následně kojení taktéž.Byly jsme s dcerou ukázkový příklad kojeni,malá krásně přibývala a brzy nás pustily domu.Andrea nás po propuštění domu byla zkontrolovat a pomoci mi s rankami na prsou.Vse proběhlo opět na jedničku.I dceru satkuji,protože jsem si nošení zamilovala.Andrea je neskutečný člověk s velikým srdíčkem.Jsem rada,že jsem její pomoc tehdy vyhledala.Jsme nadále v kontaktu.Patri ti mě velké diky

duben 2019
Petra M.

Andrejku jsem k nám poprvé pozvala, když bylo Aničce 10 dní. Z porodnice jsme odjely s kloboučky. Anička se nedokázala přisát a v porodnici nás odbyli kloboučky a bylo vyřešeno.Ja se s tím nechtěla smířit a už z porodnice kontaktovala Andrejku. Domluvily jsme si schůzku na jedno krásné nedělní dopoledne a to byl poslední den,kdy jsem kojila s kloboučkem. Přitom stačila jen změna polohy a povzbuzení, že to zvládneme. Kojim už víc jak 21 měsíců. Andrejko moc díky!!!

březen 2019
Dagmar D.

K Andrejce jsme přijely s dcerkou v jejich asi 3 měsících. Nepřibývala na váze, přisávala vzduch a samozřejmě měla dudlík, jak nám poradila paní lékařka, aby si necucala prstíky. Po nakojení z jednoho prsa jsem Julinku položila na gauč a čekala, co teď. Andrejka mě pobídla, abych nakojila z druhého prsa. Mela jsem strach, ze bude Julinka blinkat, ale udelala jsem to a Julinka sála. Pila a pila a pak zase prsní strídačka. A Andrejka měla radost, když viděla, že se znovu spustila laktace. Ukázala nám i základy bezplenkové metody. Odjížděly jsme s pujčeným šátkem a s radou, ať dáme pryč dudlik. Šátek jsem si vlastní koupila do 14ti dnů. A od toho dne jsem rozhodne nečekala 3 hodiny, abych nakojila. Julinka začala krásne přibývat. Zakulatila se. Vypadala zdravě. Kojila jsem tak dlouho, dokud neodvrátila hlavu a neusnula :D :D. S dudlikem jsem bohužel čekala ješte mesíců. Ale když Julinka začala plakat, už když viděla prso. A naštěstí nechtěla žádnou alternativu dokrmu. Skočila jsem s ní na balon a večer ji dokázala uhopsat i bez dudlíku. Nekecám, od druhého rána jsem ji zase mohla kojit, jako by nikdy žádný dudlík nebyl. Za tři dny jsem všechny dudlíky rozstříhala a byla šťastná. Nesmím zapomenout, že mi Andrea vysvetlila i jak je duležité, aby spala Julinka s námi v posteli. Da se říct, že se mi po navštěvě u Andrejky změnil svět. Mockrát děkuji. A vy ostatní. Neváhejte. Nikdo učený z nebe nespadl..... Julince jsou 2 roky. Netušila jsem, jak je krásné a důležité kojit ditě tak dlouho. Je to tak přirozené... Je to take neuveřitelná pomoc při růstu zoubků, nachlazeni, stresu...

březen 2019
Mirka P.

Andreu mi přihrál osud a to naštěstí brzy po porodu. Jako prvorodička jsem měla v mysli, že porodím a kojím, je to tak přirozené, že. A ono ejhle. Z porodnice jsme s naší malou Aničkou odjížděly s částečným dokrmem a doporučením na zakoupení Nutrilonu. Doma jsem se příkrmům bránila, cítila jsem, že to tak nechci, ale do toho jsem měla doma neustále plačící miminko. Únava, vyčerpání, nevědomost a touha ukonejšit miminko a dát mu pořádně najíst u nás znamenalo zahájení příkrmů jako doplněk ke kojení. Měla jsem však štěstí na úžasnou kamarádku a především na to nejskvělejší miminko na světě. Kamarádka mi doporučila stránky Mamila, kde se dozvím ,jak navýšit mléko, jak dokrmovat, zda správně kojím a kde především najdu seznam laktačních poradkyň, které opravdu ví, jak na to. A já neztrácela chuť zjistit, jak na to s Aničkou musíme jít. Bylo to právě i díky Aničce, která sice vzala na milost i umělé mléko, ale svým křikem a neustálým vyžadováním mámina prsa, mi především ukazovala, že chce mámu a od mámy a nenechá se oklamat nějakými náhražkami (dudlík, lahev, bylo naštěstí něco, co sama odmítala - proč naštěstí? Protože teď už vím, že tyhle dvě věci nám mohly zavřít cestu před celým kojením). Doma jsme nosili, přikládala jsem Aničku na vyžádání a byla nesmírně unavená. Odhodlala jsem se tedy vyhledat pomoc, asi v třetím týdnu po porodu (teď už bych neváhala a volala hned z porodnice!). Zavolala jsem paní Nedvědové, protože ta byla pro nás od Hradce Králové nejblíž. Už první kontakt pro mě byl velice uklidňující a podporující, dostala jsem pochvalu za nošení a přikládání a nabídku co nejvčasnějšího termínu. Tak jsme si udělali výlet za úžasnou ženou. Nikdy nezapomenu na to, jak si sundávám podprsenku, že Aničku nakojím, abychom zkontrolovaly techniku a přes celý pokoj mi vytřísklo mlíko z prsa, první vlaštovka, mlíko je:-D Anička byla u prsa trochu lenoch, a díky novorozenecké žloutence, i spavec. Dozvěděla jsem se, jak správně kojit a bylo jasné, že mlíčka je třeba víc i posílit Aničku a trochu ji probrat. Andrea mě naučila dokrmovat cévkou po prsu, utvrdila mě, že mám kašlat na jakékoliv intervaly kojení a kojit na požádání, vysvětlila mi, jak odsávat a stimulovat prsa a dovedla mě na super věc, na dárcovské mateřské mléko. A tak jsme začaly s Aničkou znovu a lépe s kojením doplněným o dokrm po prsu a to mateřským mlékem od úžasné maminky, kterou jsem našla 20 minut autem od nás!!! Neuvěřitelné! Pocit dokrmovat dítě přímo po prsu byl božský. Anička spokojená a postupně začala víc a víc baštit. Kojily jsme skoro nonstop, ale díky šátku jsme mohly kojit kdykoliv a kdekoliv. Bylo to vyčerpávající, byla jsem často hodně unavená, ale věděla jsem, že chci kojit. Cesta ke kojení bez dokrmu nám trvala tři měsíce, postupně jsme ubírali dávky dárcovského mléka a já věřila v dostatečné množství toho mého. Manžel mi byl úžasnou podporou a bez něj by to nešlo! Často vařil, dělal mi svačinky do postele a podporoval mě v kojení. Téměř tři měsíce jsem totiž odsávačkou musela stimulovat prsa i v noci, což pro mě bylo asi nejvíc vyčerpávající. Anička jinak byla veselé děťátko a to mě utvrzovalo v tom, že jsme na správné cestě a prostě ji dávám to, co potřebuje. Kliku jsme měli i na pediatričku, která neřešila, že Anička pomaleji přibírá a je drobnější, netlačila mě do umělé výživy a odložila i očkování, abychom počkaly až Anička nebere trochu síly. K Andree jsme pak jeli asi ještě dvakrát a jednou jsem jela i na její Podpůrnou skupinku (jednu se nám podařilo domluvit i v Hradci Králové). V tomhle období je opravdu důležité obklopit se lidmi, co kojení rozumí a jsou na stejné cestě, protože jednou jste dole, jednou nahoře. Každé naše setkání pro mě byl nový hnací motor, ujištění a povzbuzení,ať vydržíme a že to umíme. Od čtvrtého měsíce jsem plně kojila, ikdyž ještě měsíc za pomoci bylin ke zvýšení laktace. Anička byla téměř do půl roku pořád přicuclá na prsu, časem už jsem to brala jako normu a netrápila se myšlenkami,že by bylo málo mléka. Při zavedení příkrmů jsem zjistila, že má prostě apetit, jak objevila jídlo, pořád jedla a doplňovala to mlíčkem. Teď je Aničce 27měsíců a stále kojíme. Kojení považuji za to nejkrásnější a nejpřirozenější a jsem ráda, že jsme si k němu ušly svoji cestu. Pomáhá nám, když je ouvej, pomohlo, když rostly zuby, pomáhá uklidnit. Při pohledu zpět už bych Andreu vyhledala nejlépe na předporodní poradenství. A jestli vám to nevyšlo, nevyčítejte si to a ozvěte se jí hned, jak můžete. Andrea je motor, úžasná žena, chodící energie, pochopení, je velice inspirativní a především ví, jak na to!:-)

březen 2019
Dovolená: 4. - 17. 8. 2022
4. - 17. 8. 2022 nebudou probíhat předporodní přípravy, laktační poradenství a nebudu doprovázet k porodům.