Mirka a Anička
Reference
Andreu mi přihrál osud a to naštěstí brzy po porodu.
Jako prvorodička jsem měla v mysli, že porodím a kojím, je to tak přirozené, že. A ono ejhle.
Z porodnice jsme s naší malou Aničkou odjížděly s částečným dokrmem a doporučením na zakoupení Nutrilonu.
Doma jsem se příkrmům bránila, cítila jsem, že to tak nechci, ale do toho jsem měla doma neustále plačící miminko. Únava, vyčerpání, nevědomost a touha ukonejšit miminko a dát mu pořádně najíst u nás znamenalo zahájení příkrmů jako doplněk ke kojení.
Měla jsem však štěstí na úžasnou kamarádku a především na to nejskvělejší miminko na světě. Kamarádka mi doporučila stránky Mamila, kde se dozvím ,jak navýšit mléko, jak dokrmovat, zda správně kojím a kde především najdu seznam laktačních poradkyň, které opravdu ví, jak na to. A já neztrácela chuť zjistit, jak na to s Aničkou musíme jít. Bylo to právě i díky Aničce, která sice vzala na milost i umělé mléko, ale svým křikem a neustálým vyžadováním mámina prsa, mi především ukazovala, že chce mámu a od mámy a nenechá se oklamat nějakými náhražkami (dudlík, lahev, bylo naštěstí něco, co sama odmítala - proč naštěstí? Protože teď už vím, že tyhle dvě věci nám mohly zavřít cestu před celým kojením). Doma jsme nosili, přikládala jsem Aničku na vyžádání a byla nesmírně unavená.
Odhodlala jsem se tedy vyhledat pomoc, asi v třetím týdnu po porodu (teď už bych neváhala a volala hned z porodnice!). Zavolala jsem paní Nedvědové, protože ta byla pro nás od Hradce Králové nejblíž.
Už první kontakt pro mě byl velice uklidňující a podporující, dostala jsem pochvalu za nošení a přikládání a nabídku co nejvčasnějšího termínu. Tak jsme si udělali výlet za úžasnou ženou. Nikdy nezapomenu na to, jak si sundávám podprsenku, že Aničku nakojím, abychom zkontrolovaly techniku a přes celý pokoj mi vytřísklo mlíko z prsa, první vlaštovka, mlíko je:-D
Anička byla u prsa trochu lenoch, a díky novorozenecké žloutence, i spavec. Dozvěděla jsem se, jak správně kojit a bylo jasné, že mlíčka je třeba víc i posílit Aničku a trochu ji probrat. Andrea mě naučila dokrmovat cévkou po prsu, utvrdila mě, že mám kašlat na jakékoliv intervaly kojení a kojit na požádání, vysvětlila mi, jak odsávat a stimulovat prsa a dovedla mě na super věc, na dárcovské mateřské mléko.
A tak jsme začaly s Aničkou znovu a lépe s kojením doplněným o dokrm po prsu a to mateřským mlékem od úžasné maminky, kterou jsem našla 20 minut autem od nás!!! Neuvěřitelné! Pocit dokrmovat dítě přímo po prsu byl božský. Anička spokojená a postupně začala víc a víc baštit. Kojily jsme skoro nonstop, ale díky šátku jsme mohly kojit kdykoliv a kdekoliv. Bylo to vyčerpávající, byla jsem často hodně unavená, ale věděla jsem, že chci kojit.
Cesta ke kojení bez dokrmu nám trvala tři měsíce, postupně jsme ubírali dávky dárcovského mléka a já věřila v dostatečné množství toho mého. Manžel mi byl úžasnou podporou a bez něj by to nešlo! Často vařil, dělal mi svačinky do postele a podporoval mě v kojení.
Téměř tři měsíce jsem totiž odsávačkou musela stimulovat prsa i v noci, což pro mě bylo asi nejvíc vyčerpávající.
Anička jinak byla veselé děťátko a to mě utvrzovalo v tom, že jsme na správné cestě a prostě ji dávám to, co potřebuje.
Kliku jsme měli i na pediatričku, která neřešila, že Anička pomaleji přibírá a je drobnější, netlačila mě do umělé výživy a odložila i očkování, abychom počkaly až Anička nebere trochu síly.
K Andree jsme pak jeli asi ještě dvakrát a jednou jsem jela i na její Podpůrnou skupinku (jednu se nám podařilo domluvit i v Hradci Králové).
V tomhle období je opravdu důležité obklopit se lidmi, co kojení rozumí a jsou na stejné cestě, protože jednou jste dole, jednou nahoře.
Každé naše setkání pro mě byl nový hnací motor, ujištění a povzbuzení,ať vydržíme a že to umíme.
Od čtvrtého měsíce jsem plně kojila, ikdyž ještě měsíc za pomoci bylin ke zvýšení laktace.
Anička byla téměř do půl roku pořád přicuclá na prsu, časem už jsem to brala jako normu a netrápila se myšlenkami,že by bylo málo mléka.
Při zavedení příkrmů jsem zjistila, že má prostě apetit, jak objevila jídlo, pořád jedla a doplňovala to mlíčkem.
Teď je Aničce 27měsíců a stále kojíme. Kojení považuji za to nejkrásnější a nejpřirozenější a jsem ráda, že jsme si k němu ušly svoji cestu. Pomáhá nám, když je ouvej,...... pomohlo, když rostly zuby, ......pomáhá uklidnit.
Při pohledu zpět už bych Andreu vyhledala nejlépe na předporodní poradenství. A jestli vám to nevyšlo, nevyčítejte si to a ozvěte se jí hned, jak můžete. Andrea je motor, úžasná žena, chodící energie, pochopení, je velice inspirativní a především ví, jak na to! :-)
Březen 2019