Šárka Ž.
Můj příběh o kojení
Můj příběh o kojení začal již v nemocnici. Ke kojení dostala klobouček, který měl být dočasným řešením špatného přisátí miminka k mým nalitým tvrdým prsům. Jelikož jsem chtěla moc kojit a nepřipouštěla jsem si jinou variantu, ke kloboučku jsem, zřejmě i z částečné neznalosti všech jeho negativních důsledků, přistoupila. Mým hlavním cílem bylo najedené miminko a v tu chvíli si naivně myslela, že tohle je jediná možná cesta. Mýlila jsem se.
Doma jsem si začala o kloboučcích a jejich negativních aspektech zjišťovat více. Věděla jsem, že tenhle způsob kojení není ten, který bych chtěla dlouhodobě provozovat a pokusila jsem se jej odbourat sama. Po marných pokusech, puchýřcích na prsech a jejich bolesti, která pro mě při kojení byla již hraniční, jsem se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Váhala jsem, jelikož nejsem zvyklá si o pomoc říci, věci řeším v životě hlavně sama a někdy je těžké si přiznat, že člověk sám vše nezvládne, obzvláště tak přirozenou věc, jako je kojení.
Sice jsem absolvovala předporodní přípravu spojenou s nácvikem hypnoporodu, nicméně v rámci tohoto kurzu se o kojení hovořilo pouze okrajově, spíš takové všeobecně známé věci, polohy při kojení, přisátí miminka hned po porodu v rámci bondingu apod. O kloboučcích či nějakých překážkách při kojení apod. nebyla řeč. Musím říci, že bylo mojí chybou, že jsem se o kojení víc neinformovala již dopředu a soustředila se čistě na přípravu k samotnému porodu.
Jelikož se mi odbourání kloboučku nedařilo, stávala jsem se více rozbolavělou a zoufalou, poradila mi kamarádka, která má předchozí zkušenosti s Mamilou, abych se obrátila na jednu z jejich místních laktačních poradkyň – p. Nedvědovou. Jelikož, jak jsem již zmínila shora, jsem si váhala o pomoc říci sama, předjednala kamarádka schůzku sama a ujišťovala mě, že to je právě to, co ve své nešťastné chvíli potřebuji. S rozpaky jsem přijala její řešení a svolila ke konzultaci. Zpětně musím řici, že měla pravdu.
S laktačním poradenstvím, které probíhalo přímo u mě doma, jsem byla moc spokojená. Mohla jsem si přímo ve svém přirozeném prostředí vyzkoušet všechny rady a doporučení, techniku kojení apod. Musím říci, že mi velmi pomohl přátelský a příjemný přístup p. Nedvědové, která se mi věnovala nejen v rámci dohodnutých osobních setkání, ale neváhala mi zodpovídat dotazy a reagovat na moji aktuální situaci i komunikačními prostředky, a to v jakoukoliv hodinu. Její rady mi pomohly nejen k nabrání zdravého sebevědomí, že „to přece zvládneme“, ale i k celkovému vnímání kojení jako důležitého milníku v životě mém i mého miminka. Stále kojím a doufám, že budu kojit, co nejdéle to půjde, jelikož se díky ní z tohoto momentu stal jeden z dalších intimních a příjemných momentů s miminkem, ale hlavně se odboural strach z bolesti z kojení i dalších počátečních nepříjemností a mého diskomfortu, které kojení zpočátku doprovázely. Podpora její, mojí kamarádky a manžela byla a je k nezaplacení a jsem za ni moc vděčná.
Na podpůrné skupinky nechodím, nevěděla jsem o jejich existenci, nicméně účast zvážím, nechci se izolovat od dalších příběhů s kojením, které mi mohou dále pomoci v mojem přístupu ke kojení. Vím a věděla jsem, že kojení je pro mě důležitou součástí mateřství, nečekala jsem ovšem, že cesta k němu není tak snadná, jak by se mohlo zdát a je třeba si své kojení „vybojovat“. O to více si ale člověk tohoto spojení s miminkem váží a jsem ráda, že jsem tuhle cestu v počátečních nezdarech jen tak nevzdala. Vděčím za to ale jen a pouze odborné pomoci, které se mi dostalo. Děkuji za to a doufám, že bude více maminek, které se nebudou bát si o pomoci říct a nebudou cítit selhání, když si na všechno hned nepřijdou samy.
Můj příběh o kojení začal již v nemocnici. Ke kojení dostala klobouček, který měl být dočasným řešením špatného přisátí miminka k mým nalitým tvrdým prsům. Jelikož jsem chtěla moc kojit a nepřipouštěla jsem si jinou variantu, ke kloboučku jsem, zřejmě i z částečné neznalosti všech jeho negativních důsledků, přistoupila. Mým hlavním cílem bylo najedené miminko a v tu chvíli si naivně myslela, že tohle je jediná možná cesta. Mýlila jsem se.
Doma jsem si začala o kloboučcích a jejich negativních aspektech zjišťovat více. Věděla jsem, že tenhle způsob kojení není ten, který bych chtěla dlouhodobě provozovat a pokusila jsem se jej odbourat sama. Po marných pokusech, puchýřcích na prsech a jejich bolesti, která pro mě při kojení byla již hraniční, jsem se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. Váhala jsem, jelikož nejsem zvyklá si o pomoc říci, věci řeším v životě hlavně sama a někdy je těžké si přiznat, že člověk sám vše nezvládne, obzvláště tak přirozenou věc, jako je kojení.
Sice jsem absolvovala předporodní přípravu spojenou s nácvikem hypnoporodu, nicméně v rámci tohoto kurzu se o kojení hovořilo pouze okrajově, spíš takové všeobecně známé věci, polohy při kojení, přisátí miminka hned po porodu v rámci bondingu apod. O kloboučcích či nějakých překážkách při kojení apod. nebyla řeč. Musím říci, že bylo mojí chybou, že jsem se o kojení víc neinformovala již dopředu a soustředila se čistě na přípravu k samotnému porodu.
Jelikož se mi odbourání kloboučku nedařilo, stávala jsem se více rozbolavělou a zoufalou, poradila mi kamarádka, která má předchozí zkušenosti s Mamilou, abych se obrátila na jednu z jejich místních laktačních poradkyň – p. Nedvědovou. Jelikož, jak jsem již zmínila shora, jsem si váhala o pomoc říci sama, předjednala kamarádka schůzku sama a ujišťovala mě, že to je právě to, co ve své nešťastné chvíli potřebuji. S rozpaky jsem přijala její řešení a svolila ke konzultaci. Zpětně musím řici, že měla pravdu.
S laktačním poradenstvím, které probíhalo přímo u mě doma, jsem byla moc spokojená. Mohla jsem si přímo ve svém přirozeném prostředí vyzkoušet všechny rady a doporučení, techniku kojení apod. Musím říci, že mi velmi pomohl přátelský a příjemný přístup p. Nedvědové, která se mi věnovala nejen v rámci dohodnutých osobních setkání, ale neváhala mi zodpovídat dotazy a reagovat na moji aktuální situaci i komunikačními prostředky, a to v jakoukoliv hodinu. Její rady mi pomohly nejen k nabrání zdravého sebevědomí, že „to přece zvládneme“, ale i k celkovému vnímání kojení jako důležitého milníku v životě mém i mého miminka. Stále kojím a doufám, že budu kojit, co nejdéle to půjde, jelikož se díky ní z tohoto momentu stal jeden z dalších intimních a příjemných momentů s miminkem, ale hlavně se odboural strach z bolesti z kojení i dalších počátečních nepříjemností a mého diskomfortu, které kojení zpočátku doprovázely. Podpora její, mojí kamarádky a manžela byla a je k nezaplacení a jsem za ni moc vděčná.
Na podpůrné skupinky nechodím, nevěděla jsem o jejich existenci, nicméně účast zvážím, nechci se izolovat od dalších příběhů s kojením, které mi mohou dále pomoci v mojem přístupu ke kojení. Vím a věděla jsem, že kojení je pro mě důležitou součástí mateřství, nečekala jsem ovšem, že cesta k němu není tak snadná, jak by se mohlo zdát a je třeba si své kojení „vybojovat“. O to více si ale člověk tohoto spojení s miminkem váží a jsem ráda, že jsem tuhle cestu v počátečních nezdarech jen tak nevzdala. Vděčím za to ale jen a pouze odborné pomoci, které se mi dostalo. Děkuji za to a doufám, že bude více maminek, které se nebudou bát si o pomoci říct a nebudou cítit selhání, když si na všechno hned nepřijdou samy.