Příběh Pepíka

Po mém prvním porodu, který byl plně medicínsky vedený a u kterého pro mě, jako pro rodičku, bylo snad všechno jinak, než by si člověk od kvalifikovaného nemocničního personálu představoval (okřikování na sále, že nemám být při kontrakcích hlučná, absolutní neinformování o ničem v průběhu porodu, preventivní nástřih, který dle následného komentáře lékařky nakonec nebyl třeba, poporodní šití bez použití anestezie apod.), jsem si řekla, že to u druhého porodu chci jinak. Byla jsem nesmírně ráda, že mě v mém rozhodnutí plně podpořil i můj muž, který u prvního porodu byl (stejně jako já, nezkušená prvorodička) z toho všeho tenkrát taky trochu „na větvi“ a slepě důvěřoval lidem, kteří pomáhají miminkům na svět denně. Rozhodla jsem se proto oslovit dulu a shoda náhod mě přivedla právě na Andrejku, za což jsem nesmírně vděčná. Hned po první schůzce s Andrejkou jsme oba s manželem věděli, že jsme narazili na člověka na svém místě a že bude všechno v pořádku. Na předporodní přípravě jsme probrali velmi poctivě všechny naše otázky, obavy a možnosti, které máme, a nakonec jsem absolvovala i laktační přípravu před porodem (ještě že tak :-) ). Jelikož se našemu miminku v bříšku líbilo a na kontrole v nemocnici mě už objednali na vyvolání porodu (čemuž jsem se chtěla vyhnout), začala jsem na Andrejčino doporučení s napářkou a s užíváním dalších bylinek, abychom malému trošku pomohli. Asi po 3 dnech se povedlo a v noci mě vzbudily kontrakce. Je to tady. Úžasný pocit vzrušení, radosti a kupodivu i vnitřního klidu. Za pár hodin budu držet svého syna konečně v náručí. Dojeli jsme do porodnice, proběhl monitor a další vyšetření, všechno za přítomnosti manžela, což bylo úžasné. Mezitím dorazila i Andrejka a po zjištění, že jsem otevřená na 6 – 7cm, jsme šli všichni společně na porodní sál. Personál nemocnice, kterou jsme vybrali tentokrát, byl nesmírně milý, příjemný a ochotný vyhovět mému porodnímu přání, které jsem měla s sebou. Byla jsem zvědavá na změnu přístupu, až se za 2 hodiny vymění směny. PA nachystala napářku, při které se nastartovaly silnější kontrakce, Andrea mi masírovala záda v kříži a zaučila rychle i manžela, takže se mohli střídat, když bylo potřeba. Po napářce přišel míč, tam mi bylo dobře, manžel mě hladil a masíroval, Andrea mě držela za ruku při kontrakcích a pomáhala mi je rozdýchávat. Mezi kontrakcemi jsme si povídali, panovala skvělá atmosféra, nikdo nerušil... Já se často dívala na hodiny a v duchu malého prosila, ať ještě chvíli počká na střídání směn... A povedlo se. V 7 hodin přišla nová PA s dotazem, zda by mi mohla dát znovu monitor, přišel se představit i doktor... Jakmile jsem si lehla na bok, uvolnila se s myšlenkou, že „teď už, Pepíku, můžeme“, se kontrakce rozjely „ve velkém stylu“ a za necelou hodinku jsi byl venku. Manžel byl u mé hlavy, držel mě za ruku, hladil, konejšil a připomínal, ať se zkusím uvolnit... Andrea sem tam tiše řekla, co se právě děje, což pro mě bylo velmi uklidňující a všechno tak proběhlo nad očekávání dobře. Dali mi tě na břicho, rozbrečeli jsme se radostí, nikdo tě nikam neodnášel... Nikdy jsem nevěřila, že řeknu o porodu, že to byl krásný zážitek. Ale o tomhle to směle říkám. Na porodním sále ses nechtěl přisát, nevadí, zkusíme to později, proběhlo mi hlavou. Když mě ubytovali na oddělení šestinedělí, domluvily jsme se s Andreou, že za mnou druhý den přijede, abychom daly do kupy správné přisátí a vše vyladily, celou dobu jsme ale byly v písemném, podporujícím kontaktu. Nastalo ale trochu martirium, protože jsi stále spinkal, nechtěl ses vzbudit a jakmile jsem tě dala k prsu, usnul jsi... Druhý den, když Andy přijela, přivezla s sebou kupu podpory a pozitivního naladění, a taky elektrickou odsávačku, kterou mi půjčila. Díky tomu jsem měla dost mléka na dokrmování kalíškem a jakmile jsi měl trochu víc síly, trénovali jsme přisátí. Než mě propustili z nemocnice, zvládnul ses přisát sám. Po domluvě hned druhý den po propuštění z nemocnice přijela Andrea ještě za námi domů na kontrolu, poupravila pár drobností v přisátí, doporučila mi, co dělat s bolavými bradavkami z odsávání, atd... Za chvíli to bude měsíc a Pepík krásně saje a přibírá a já jsem neskutečně šťastná, že mi osud přivál do cesty lidi, díky kterým jsem mohla prožít tak krásné chvíle při zrození našeho syna.