Simona a Nelinka
Když jsem čekala Nelinku, už jsem ani nedoufala, že nějaké děťátko mít vůbec budu. I přesto, že jsem se nemohla dočkat, měla jsem hroznou obavu z toho, jak vůbec snesu kojení, nebyla jsem zrovna ten typ, co by kojil kdykoliv a kdekoliv.
S příchodem Nelinky se to však změnilo, hned od začátku to byly nejkrásnější chvíle, co jsem s Nelinkou měla a hrozně jsem se těšila na další kojení, jak se ke mně přivinula a já v ten okamžik žila jenom pro ni.
Když byly Nelince tři měsíce, musela již na druhou operaci tříselné kýly. To byl srpen a byla nesnesitelná horka. Od té doby kojení začalo trochu pokulhávat, Nelinka se začala více vztekat, přisuzovala jsem to jejímu zdravotnímu stavu. Ale vždy si nakonec dala říct.
Hned od začátku narození v noci spinkala krásně, úplně za odměnu. Budila se jednou až dvakrát.
Když Nelince byly čtyři měsíce, jeli jsme na dovolenou sice v Čechách, ale 300 km daleko od domova. A tam se mi poprvé stalo, že se mi ucpal mlékovod. Poprvé a po takové době? Bolest to byla hrozná, nemohla jsem ani zvednout ruku. Z prsa si Nelinka vždy vytáhla jenom část a pak se hrozně čertila, že už nic neteče. Druhé prso bylo naštěstí v pořádku. A vždy třeba po hodině mi z toho bolavého prsa začalo téct dost mléko, přitom už jsem měla takovou ustálenou laktaci, kdy mi z prsou po takové chvilce neteklo. Po dvou dnech naštěstí Nelinka všechno vytáhla.
Uběhl týden a prso se mi ucpalo znovu. Takže se scénář opakoval, akorát s tím rozdílem, že už se Nelinka začala vztekat u každého kojení, bolavé prso mi štípala a drápala, že jsem od ní měla modřiny a škrábance do krve. A z kojení se stal horor.
Obrátila jsem se na laktační poradkyni a musela jsem poupravit techniku, zjistila jsem, že v bolavém prsu se už tvoří mnohem méně mléka a Nelinka strádá, nepřibývala na váze tak jak by měla. Takže jsem na doporučení nasadila bylinky a snažila se odsávat a odsáté mléko dávat Nelince cévkou. Byla jsem z toho už tak nervózní a tlačila na Nelinku, aby se přichytla, že to došlo do takového stádia, kdy jen viděla moje prsa, začala hysterie a odmítání. Já brečela, malá brečela a už jsem se na to vážně chtěla vykašlat. Z kojení na pohodu skoro kdekoliv a kdykoliv se stal boj třeba i na dvě hodiny. Najednou jsem musela skoro nahatá skákat na míči a při usínání malé jí vrazit prso do pusy. Byla jsem z toho fakt unavená a zoufalá.
Doma jsme měli krabici umělého mléka "pro sychr" a vážně jsem ji chtěla otevřít.
Cévku ve většině případů odmítala, tak jsem jí mléko dávala po lžičkách, ale protože máme hodně ublinkanou holčičku, často toho hodně vyzvracela. A snažila jsem se odstříkat mléko třeba po večerním kojením s odstupem jedné hodiny.
A jaký byl průšvih, když najednou ta moje spavá holčička se začala budit každou chvíli na jídlo. Takto jsme spolu zápasily pár týdnů. Nejhorší bylo, že to prso se mi ucpalo pak ještě třikrát, takže celkem pětkrát. Příčinu bohužel nevím, ale nasadila jsem zase další doplňky stravy a od té doby se prso neucpalo.
Bohužel, ani doteď se v něm netvoří tolik mléka jako v tom zdravém prsu, ale nadále ho nabízím a nějaké se tam tvoří stále.
Kojící krizi jsme nakonec překonaly, bylo to nesmírně náročné. Naopak se stalo to, že Nelinka začala být prsomil a nejraději by na nich byla pořád. I v noci. Začne plakat, vezme prso do pusinky a spinká. Takže se od té doby pořád budí na kojení, stal se z ní trošku mamánek, nechce se teď tolik nosit ani u tatínka, ale jsem moc ráda, že jsme to zvládly, i když jsem už tomu sama nedávala žádnou naději. A snažím se doteď každé kojení užít, když vím, jak jsme to na poslední chvíli zachránily...
S příchodem Nelinky se to však změnilo, hned od začátku to byly nejkrásnější chvíle, co jsem s Nelinkou měla a hrozně jsem se těšila na další kojení, jak se ke mně přivinula a já v ten okamžik žila jenom pro ni.
Když byly Nelince tři měsíce, musela již na druhou operaci tříselné kýly. To byl srpen a byla nesnesitelná horka. Od té doby kojení začalo trochu pokulhávat, Nelinka se začala více vztekat, přisuzovala jsem to jejímu zdravotnímu stavu. Ale vždy si nakonec dala říct.
Hned od začátku narození v noci spinkala krásně, úplně za odměnu. Budila se jednou až dvakrát.
Když Nelince byly čtyři měsíce, jeli jsme na dovolenou sice v Čechách, ale 300 km daleko od domova. A tam se mi poprvé stalo, že se mi ucpal mlékovod. Poprvé a po takové době? Bolest to byla hrozná, nemohla jsem ani zvednout ruku. Z prsa si Nelinka vždy vytáhla jenom část a pak se hrozně čertila, že už nic neteče. Druhé prso bylo naštěstí v pořádku. A vždy třeba po hodině mi z toho bolavého prsa začalo téct dost mléko, přitom už jsem měla takovou ustálenou laktaci, kdy mi z prsou po takové chvilce neteklo. Po dvou dnech naštěstí Nelinka všechno vytáhla.
Uběhl týden a prso se mi ucpalo znovu. Takže se scénář opakoval, akorát s tím rozdílem, že už se Nelinka začala vztekat u každého kojení, bolavé prso mi štípala a drápala, že jsem od ní měla modřiny a škrábance do krve. A z kojení se stal horor.
Obrátila jsem se na laktační poradkyni a musela jsem poupravit techniku, zjistila jsem, že v bolavém prsu se už tvoří mnohem méně mléka a Nelinka strádá, nepřibývala na váze tak jak by měla. Takže jsem na doporučení nasadila bylinky a snažila se odsávat a odsáté mléko dávat Nelince cévkou. Byla jsem z toho už tak nervózní a tlačila na Nelinku, aby se přichytla, že to došlo do takového stádia, kdy jen viděla moje prsa, začala hysterie a odmítání. Já brečela, malá brečela a už jsem se na to vážně chtěla vykašlat. Z kojení na pohodu skoro kdekoliv a kdykoliv se stal boj třeba i na dvě hodiny. Najednou jsem musela skoro nahatá skákat na míči a při usínání malé jí vrazit prso do pusy. Byla jsem z toho fakt unavená a zoufalá.
Doma jsme měli krabici umělého mléka "pro sychr" a vážně jsem ji chtěla otevřít.
Cévku ve většině případů odmítala, tak jsem jí mléko dávala po lžičkách, ale protože máme hodně ublinkanou holčičku, často toho hodně vyzvracela. A snažila jsem se odstříkat mléko třeba po večerním kojením s odstupem jedné hodiny.
A jaký byl průšvih, když najednou ta moje spavá holčička se začala budit každou chvíli na jídlo. Takto jsme spolu zápasily pár týdnů. Nejhorší bylo, že to prso se mi ucpalo pak ještě třikrát, takže celkem pětkrát. Příčinu bohužel nevím, ale nasadila jsem zase další doplňky stravy a od té doby se prso neucpalo.
Bohužel, ani doteď se v něm netvoří tolik mléka jako v tom zdravém prsu, ale nadále ho nabízím a nějaké se tam tvoří stále.
Kojící krizi jsme nakonec překonaly, bylo to nesmírně náročné. Naopak se stalo to, že Nelinka začala být prsomil a nejraději by na nich byla pořád. I v noci. Začne plakat, vezme prso do pusinky a spinká. Takže se od té doby pořád budí na kojení, stal se z ní trošku mamánek, nechce se teď tolik nosit ani u tatínka, ale jsem moc ráda, že jsme to zvládly, i když jsem už tomu sama nedávala žádnou naději. A snažím se doteď každé kojení užít, když vím, jak jsme to na poslední chvíli zachránily...