Hanka Š.

Příběh kojení Marušky Naše cesta ke kojení začala Maruščiným narozením,kdy jsem si jí ač v porodnici krásně chytla do náruče. Jelikož na nás čekaly další 3 dětičky (sourozenci), tak jsem si ještě v porodnici nechala zkontrolovat kojení i s přisátím a že prý je to dobré. Po příjezdu domů se na nás přišla podívat dětská paní doktorka, druhý den ještě i paní sestřička, aby nám zkontrolovala kojení. Všem se zdálo její kojení i s přisátím v pořádku. Po týdnu se přijela podívat i naše porodní asistentka a jako obvykle s sebou přivezla i kojeneckou váhu. Ta k mému zděšení ukázala 2,600g a PA hned doporučila odstříkávat mlíčko a lžičkou jím Marušku po kojení dokrmovat. A druhý den ať Marušku zvážíme, abychom věděli, jak seto bude vyvíjet. K mé hrůze Maruška vážila jen 2,500 g. To už jsem zavolala Andrejce, jestli by měla na půjčení odsávačku a jestli by se na nás přijela podívat. Rovnou jsme se domluvily na druhý den na návštěvu u nás. Andrejka zkontrolovala přisátí, které nám upravila a doporučila dokrmovat cévkou po prsu. A pořád jsme přemýšlely pročpak ta Maruška nepřibírá? V neděli napadlo PA jestli nemá Maruška krátkou podjazykovou uzdičku? Andrea jí koukla do pusinky a ejhle byla tam. Dala nám kontakt na paní doktorku v Trutnově a za další 4 dny jsme se za ní vydali na střižení. To už jsme si mysleli, že máme vyhráno ale přišla nám do toho rýma. Tak zas ještě dokrmovat a stále odsávat po 2-3 hodinách v noci a přes den častěji. Po několika dnech, že bychom mohly cévku již zrušit, na což jsem se opravdu velmi těšila. No jo, ale na kontrolním vážení u dr. se ukázalo, že Maruška zase hubne. Jak to? To už snad není možné!! Tak jsem volala o co nejbližší termín na kontrolu v nemocnici ve Svitavách, kde se na uzdičky specializují. To už jsem skoro lezla po zdi, jak to bylo náročné. Vždyť se tolik snažíme, všechno podle doporučení děláme a malá stále neprospívá!! Ach jo a ta uzdička se zdála být skoro nepatrná, že by to na sání skoro ani nemělo mít vliv. A byla jsem už rozhodnutá, že jestli tohle nepomůže, sáhnu po flašce, protože dostat do Marušky i malinké množství mlíčka bylo velké přemlouvání, buzení a stálá kontrola, jestli mlíčko teče cévkou tak jak má. Neustálé ohřívání mlíčka, jeho chystání na další kojení a uspávání Mařenky, abych mohla odsát mlíčko a ona, aby spánkem zesílila, bylo velmi úmorné a hlavně psychicky náročné. Cestou do Svitav jsem v autě odsávala mlíčko pro Marušku i pro další podporu jeho tvorby. Naštěstí pan doktor prohlásil, že to ke střižení je (u předchozího lékaře byla nedostatečně střižená) a že jsme tam už mohli dávno být. To se mi ale ulevilo, že je Marušce pomoci, že jsem nejeli zbytečně (zkoordinovat, aby se 2 starší sourozenci postarali o mladšího, manžel měl volno z práce.) Po střižení jsme na radu pana doktora ještě pokračovaly v odsávání a dokrmování tak, abychom Marušce dali 7-14 dní na to, než objeví jak jazýček správně používat. Na kontrolním převážení lezla váha pomalu nahoru, ale ukázala, že Maruška prospívá už lépe. Přidala jsem radu Andrejky bylinky, které z časových důvodů užívám v prášku. Velmi mě mrzí, že Marušce doktoři nezkontrolovali a nestřihli podjazykovou uzdičku už v porodnici. Je to tak jednoduchý zásah a ušetřilo by nám to tooolik slz, stresu a bolesti, nejen nám dvěma, ale i celé rodině. Vždyť se dětem v porodnici dělají všechna možná vyšetření, jedno navíc by už nejspíš nevadilo. Jsem ráda, že jsem uzdičku nechali Marušce střihnout, jelikož aspoň tak můžeme plně kojit. Bylo to sice ukrutně náročné, ale za to kojení to vážně stálo :) Za tu možnost kojit kdekoliv a jakékoliv množství bez skleniček a hadiček. Tímto bych chtěla poděkovat celé mé rodině za velkou podporu, že jsem se mohla věnovat Marušce a celému tomu maratonu. A Andrejce za neutuchající podporu, důvěru, že to zvládneme a za rady skoro kdykoliv.