Jak to bylo s kojením v minulosti? A jak je to dnes?

V minulosti se po porodu se o ženu i dítě

starala celá rodina

Babičky, maminky, tetičky, kamarádky, sousedky navštěvovaly ženu v období šestinedělí, ale i po něm. Pečovaly o ženu i miminko, zabezpečovaly dostatek jídla a pití, teplo, pohodlí, staraly se o starší děti novopečené maminky. Každá žena poradila něco jiného, co jí fungovalo v kojení. A různé zkoušení toho či onoho, a dítě se kojilo. A vzhledem k tomu, že se kojilo i do samoodstavu (3-5 let), tím měly ženy větší znalosti, a i dlouhodobé kojení bylo vlastně normální. Změny přišly až na konci 19. století, kdy se začalo vyrábět první umělé mléko. A tu se začalo zapomínat na kojení.

Dnes už často, starší ženy v našem okolí, nevědí takto pomoct s kojením našich dětí. Protože ony samotné kojily málo, či nekojily vůbec. Nebo kojily s komplikacemi, až to nakonec vzdaly., protože neměly dostatečnou pomoc a podporu.

V dnešní době se přenechává pomoc s kojením porodním asistentkám, porodním či poporodním dulám, a laktačním poradkyním. Postupem času se vracíme zpět. Vracíme se k tomu, jak byli vychování naši předci, kojením a mateřským mlékem. Čím dál, tím více žen, se vrací zpět ke kojení.
Důvodů „proč kojit“ by jste mohli najít tisíce – od toho, že je to přísun výživy, přes vztah, který si buduje žena se svým dítětem, imunitu, zvládání stresu, až po ochrannou funkci zdraví žen, jejich dětí, a vlastně i jejich dětí, a celého pokračování rodu - mnoho a mnoho let dopředu.

 

 

 

 

 

 

Jak je to dnes

….když to nejde

Ženy často věří v to, že „kojení půjde samo“, „na co se něco učit, vždyť to přijde přirozeně“, nebo

„tam kde budu rodit, mi dostatečně pomůžou“.

Jenže tomu tak není. Tak jako se mění po staletí to, jak rodíme, tak se mění i to, co se děje po porodu. A nic není samozřejmostí.
 

Často, ženy po porodu, nemají dostatečnou péči, podporu a pomoc. Po porodu se trápí:

-          s miminkem, co se nechce přisát

-          miminko je stále vzhůru, s neutišitelným pláčem

-          či opačný extrém-když miminko první dva dny po porodu jen spí a nekojí se

-          s nalitými prsy

-          s bolestí, kterou u kojení zažívají

-          s rankami (ragádami) na prsou

-          s nepřibíráním na váze

-          s novorozeneckou žloutenkou

-          se stresem v nové roly „matky“ (myslím vlastní pocity)

-          s návalem povinností, které přišli spolu s příchodem miminka

-          strachem o miminko, někdy i o sebe samotné

-          obavy o zvládání mateřství, a vlastně péči o celou rodinu (partner, děti, zvířata, domácnost…)

-          strach ze selhání (aby vytvořily dojem „dokonalé matky“ – o domácnost-úklid, prádlo, vaření, apod.,  péče o rodinu, o návštěvy po porodu, podpora rodiny v rozhodnutích ženy,… )

 

 

 

 

 

 

Změna našeho pohledu na kojení, vlivem svých vlastních zkušeností

My se měníme. Mění se náš pohled, naše priority, naše přání.

Nikde není psáno, že stejný názor, který jsme měly před 10 lety, máme i dnes.

Každý den se učíme něčemu novému. Každý den nás i naše dětí učí něčemu novému.

 

Z laktačního poradenství

Všeobecně

Určité procento žen, po porodu, nepotřebuje pomoct s kojením. Miminko se narodí, a na porodním sále, či do pár hodin po porodu, se miminko přisaje, a kojí se vydatně – přijímá dostatek mateřského mléka pro svoji adaptaci a následný růst. Miminko se kojí, přibírá, nemají žádné problémy, které potřebují řešit.

Další skupina žen je, které se i v prvních dnech „nějak“ rozkojí, kojí několik týdnů, ale problémy s kojením je doženou postupem času – příčiny můžou být: kojení s kloboučkem, dokrm stříkačkou, používání dudlíku, velké ranky na prsou, které nejdou zaléčit, opakované záněty,….

A další skupina, děti které se nepřisávají na prs, ženy které bojují s tvorbou mléka (i po vaginálním porodu, i po císařském řezu).

Tyto dvě skupiny spojuje například i to, že se nějaký čas snaží zachránit kojení samy, či s pomocí okolí (různými radami). Trvá to několik dní, nebo i týdnů. Zažila jsem i několik měsíců. Trvá nějaký čas, kdy si o pomoc řeknou. A potom už je jen otázkou času, jestli se povede zvrátit tu situaci, která u nich nastala, a ony kojení zachrání.

Já sama věřím, že kdyby ženy dostaly správné informace hned v těhotenství, či v zápětí po porodu (v prvních hodinách či dnech), a měly se na koho obrátit vlastně po celé kojící období, bylo by daleko více: žen, které kojí a dětí, které by byly kojené. Prodloužil by se i čas kojení dětí, které by byly dlouhodobě kojené (WHO- Světová zdravotnická organizace uvádí výlučné kojení do 6 m, pokračování do 24měsíců, až do samoodstavu).
Věřím také v to, že ženy, které by měly dostatek informací, podpory a pomoci s kojením, by se tolik netrápily, neplakaly, a nemusely řešit spánkový deficit, jestli se stihly v tom „každodenním kolotoči“ přes den najíst, či si dojít na záchod.

Protože když nám něco funguje, tak se:

-netrápíme

-je kvalitnější spánek

-méně stresu

-méně oslabené imunity

-jsme šťastnější

-usměvavější

a tím vším si prodlužujeme svůj život a žijeme ho kvalitněji.

 

Z mé zkušenosti

Čas. Čím dříve se ženy ozvou, tím je to lepší:

-ideálně už v těhotenství

-po porodu už v porodnici

-později, za několik týdnů

-hned při prvních problémech s kojením – je jedno kdy.

Protože vždy má smysl bojovat o fungující kojení.

 

 

 

 

 

 

Setkávám se s ženami:

-které už hledají informace o kojení v prvním těhotenství. Přivedly je k tomu porodní a kojící příběhy, jiných žen ze svého okolí, či ze sociálních sítí.

-které mají už své první miminko doma, a potřebují pomoct zlepšit kojení.

-které už mají své první miminko větší, a čekají další. Chtějí se na kojení připravit lépe, protože u prvního měly problémy s kojením, a tentokrát by to chtěly udělat „jinak“.

Proto hledají už v těhotenství různé rady, informace, nástroje, sbírají zkušenosti jiných žen z jejich okolí, chodí na kurzy, semináře, přednášky, čtou knihy, dokonce dohledávají bakalářské práce nebo studie, texty v jiných jazycích. Motivací je kojení a jednodušší začátky.

-které už například kojily svoje první a druhé dítko, ale po porodu třetího se setkaly s problémy, které do té doby nezažily.

 

Můj závěr

Čím více informací žena má, tím odjíždí k porodu připravená a klidnější. 

Čím dřív žena dostane pomoc a podporu tím dřív a tím déle bude kojit.

Čím méně komplikací bude s kojením v začátcích mít, tím méně častěji ho bude chtít vzdát.

Čím víc bude žen kojit, a čím víc bude kojených dětí, tím budeme mít lepší imunitu do budoucna.

Čím budeme zdravější, tím nás budou stát méně náklady na léčbu, a stejně tak pojišťovny ušetří nemalé peníze na naši léčbu.

A čím bude více žen kojit, a bude více kojených dětí, dlouhodobě, tím bude jejich vztahová vazba silnější, po celý život.

 

 

 

 

 

 

Z lásky k porodu a ke kojení...

 

Foto použité v článku z Mamila o.z. a z internetu.