Jeden ze splněných snů

Začalo to všechno tím, že jsem cítila, že je správný čas pro to, mít děti (říkejte tomu třeba biologické hodiny).
První těhotenství bylo velmi náročné, rizikové, a odpočinkové. Končilo stejně náročným porodem. Pamatuji si jako dnes, co jsem cítila, vnímala u porodu jako pozitivní a negativní. Po porodu jsme bojovali s kojením. Vůbec nevím, jak jsem to bez dnešních informací, které mám zvládla.

Druhé těhotenství bylo také náročné, rizikové, a odpočinkové. Ale už jsem věděla do čeho jdu. Co mám vlastně čekat. U porodu jsem se nějak podvědomě uzavírala do sebe, a jen „čekala až se naše dítě narodí“. Kojení bylo tak šílené, že už mi to nedalo, a hledala jsem pomoc úplně všude- u lékařů, v porodnici, nápady a rady jiných žen, internet, sociální sítě (protože u druhého nefungovalo to, co fungovalo u prvního). Až jsem díky Mamile a jejich informací zachránila kojení.
 

Když jsem viděla, že se trápí i jiné ženy jako já, rozhodla jsem se pro kurz laktačního poradenství, abych jim mohla pomoct „aby si stejnou cestou (stresem, pláčem, a frustrací) neprocházeli, protože to jde i jinak (s klidem, pohodou a láskou). Kurz jsem absolvovala, a plná nadšení jsem začala pomáhat s kojením.

Viděla jsem ve své praxi, že jen "zachraňovat" kojení nestačí. Proč těm všem problémům nepředcházet? Soustředila jsem se na předporodní přípravy na kojení.

Později jsem viděla, že i když jsou ženy připravené na kojení, tak je moc překvapil porod-jako proces, jeho intenzita, intervence a jejich následek. Přihlásila jsem se na kurz u Aperia Lektorky předporodní přípravy.

Po čase jsem viděla, že i když jsou ženy na porod a kojení připravené, i tak je zaskočila síla porodu, délka, některé své rozhodnutí, že by potřebovaly někoho, kdo je bude držet za ruku, pomáhat a podporovat při porodu i po něm-hned s prvním přisátím.  

Stát se dulou bylo pro mě velké rozhodování. Ptala jsem se:  Zvládnu chodit do práce,  pomáhat s kojením a absolvovat kurz? Kterou organizaci vybrat, aby ladila s mými myšlenkami a s mým přesvědčením?

Do kurzu ČAD jsem se přihlásila už v roce 2020. A byla jsem vybrána.

Rok 2021. Kurz začíná. Mám statut „dula studentka“. Teorie, praxe v dulí profesi, online (doba covidová) nebo live v Praze. Víkendy, od rána do večera. Mnoho informací, mnoho „aha momentů“, poznávání nového, utvrzení se ve starém. Prezenční částí trvala rok. Žádná absence, získávám statut „dula absolventka“.  Jít na kurz je jedna věc. Ale zvládnout náročnost této profese...
Vydržím být i 24 hodin u porodu?

Budu umět pomoct?

Zvládne to moje rodina?

Jak si doma rodina poradí bezzemně?

Zvládnu chodit do práce, a ještě u toho pomáhat s kojením a doprovázet k porodu? 

Následovalo hodně samostudia-hledání dokumentů, čtení knih, další a další kurzy, které mi pomáhají pochopit, jak porod probíhám. Jak můžu pomoct já. Jak může pomoct muž. Co dělá lékař, či porodní asistentka.

V roce 2022 jsem stála před velkým rozhodnutím. Jestli opravdu zůstanu u kojení, nošení, bezplenkování a jestli budu vůbec chodit k porodům. Protože jsem věděla, že při plném úvazku nebudu moct dokončit celý kurz – doprovázet k porodům, a projít certifikační zkouškou.
Vše, co se v mém životě děje, neděje se jen tak.

Poslechla jsem své srdce. Začala jsem vnímat více svou rodinu, své tělo, svoje zdraví, své okolí. Moje rodina - můj muž a obě děti, mně v rozohodování podpořily.  Odešla jsem z práce a zaměřila se na dokončení kurzu.

Otevřel se mi úplně jiný svět. Vrátila jsem se zpět do své sociální bubliny-kde na porodech a kojení záleží.

Mám za sebou 3 neskutečné roky:

velkých a těžkých rozhodnutích, otevření svých očí, pomoci jiným, naslouchání, podpory, obhajování, informací, 

mnoha otázek a odpovědí.

Poslední 2 měsíce byly snad nejnáročnější. 

Velké děkuji patří mé konzultantce Ivance Weissové, za trpělivost a ochotu odpovídat na mé otázky,

a že mým andělem je někdo s mnohaletou dulí zkušeností.

Dokončila jsem kurz.

Prošla certifikační zkouškou. 

Jsem oficiálně „certifikovaná dula“.

Tímto se mi otvírá další etapa.

Být dulou a laktační poradkyní není totiž pro mě jen práce, či zaměstnání. Je to pro mě poslání, které dělám s láskou a úctou.
Těším se na další ženy a muže, které poznám. Těším se na jejich děti. Těším se na to, že tu pro ně můžu být.

….protože na porodu a kojení záleží ...  VŽDY!   

Zdroj foto: Andrea Nedvědová