Jsem vděčná

Plánování držení pohotovosti pro ženy, kde doprovázím je jednoduché. Vezmu kalendář a odpočítám dva týdny před předpokládaným termínem porodu a dva týdny po TP. Mezitím probíhají předporodní přípravy, pomáhám s kojením, učím bezplenkování nebo šátkování. Všude chodím, či jezdím s diářem, abych mohla zapisovat - protože se průběžně věci mění, abych někde něco či na někoho nezapomněla. Proto, i když mám domluvené poradenství, a odjíždím náhle k doprovodu k porodu, beru diář, píši zprávy a ruším setkání, a posouvám je na později. 

Vždy když se domlouvám s klienty na doprovodu k porodu upozorňuji, že si moc přeji být u jejich porodu, a že se může stát absolutně cokoliv, a být tam nemusím-můžu být nemocná nebo mít nemocné děti, nebo může se stát něco nepředvídatelného. Můžu být u porodu, a zavolá další Žena, že začal její porod.  Když žena volá, že porod začal a chce odjet do porodnice, já vyjíždím. Setkávám se s nimi např. u porodnice či v porodnici, cítím vděk a padá mi obrovský balvan ze srdce.  Můžu být s nimi u čekání, než miminko přijde na svět. Můžu tu být, když se narodí miminko. Můžu tam být po porodu a pomoct s prvním kojením. Za toto všechno jsem vděčná.

Uvědomuji si tu tenkou hranici "můžu tam být" nebo "nebudu moct tam být". Přiznám se, že se vždy těším na příchod miminka, a na tu transformaci Ženy a Muže v Matku a Otce. Když odjíždím od porodu jsem stále a znovu vděčná za to, že jsem tam mohla být. 

Jsem vděčná za porodní báby, které pracují v komunitě a doprovází ženy jak do porodnic tak doma.

Jsem vděčná za celý zdravotní personál v porodnici, kteří se staví k porodům jinak - s opatrností k miminku, s úctou k ženě a se smyslem pro přirozený průběh porodu. 

Když mne kontaktují ženy se zájmem o předporodní přípravu. Když vidím jak čtou a zajímají se, ulehčují si tím rozhodování v den porodu, předcházejí i některým problémům s kojením, protože si ví rady (a když ne, jsme spolu v kontaktu, či jedu fyzicky pomoct). Jsem vděčná za to, když ženy řeknou: "Já jsem si s tím poradila, protože jsem věděla jak" nebo " Rozhodla jsem se takto, protože jsem to tak cítila v tu chvíli." Za toto cítím velký vděk. 

Když volají ženy, že mají problémy s kojením (buď je to v jejich začátcích nebo kdy už se "něco rozběhlo"), mým velkým přáním je, aby změny jak pro miminko tak pro ženu byly co nejrychlejší. Přála bych Vám vidět obličeje žen, které vyhrály nad ragádami, povedlo se jim navýšit tvorbu mléka, nebo když se nepřísavník přisaje. Je to nádherný pohled, a za to jsem také vděčná. 

Jsem vděčná za moji rodinu, manžela a děti, že zvládají mé noční/denní úprky k porodům, občasné poradenství po večerech.

Jsem vděčná za to, že můžu tuto práci, povolání či poslání dělat. Může se stát opravdu málo, abych u toho všeho být nemusela. Ale když jsem, je to naprosto úžasné, a ty pocity, které u toho jsou, se zapisují do srdce. 

Andy